Tento dokument si klade za cíl seznámit s historií vývoje HTML, s přerodem a důvody přerodu tohoto jazyka na XHTML. Dále se zabývá současnými trendy sémantiky (X)HTML, současnými webovými standardy a nejčastějšími chybami v těchto různých oblastech. Srovnává různé techniky tvorby layotu (vzhledu) webu - pomocí rámů, tabulek, Flashe a nejmodernějšího trendu - pomocí jazyka CSS.
Theodor Nelson začal pracovat na realizaci nelineárního spojování dokumentů na počítačích už v 60. letech 20. století. Byl to on, kdo první přišel s pojmem hypertext. Odtud již nebylo daleko ke zkratce HTML, tj. HyperText Markup Language = „hypertextový značkovací jazyk“
Roku 1986 vzniká SGML (Standard Generalized Markup Language), definovaný v normě ISO 8879. Tento obecný značkovací jazyk umožňuje definici vlastních (podřízených) značkovacích jazyků na základě vlastní definice typu dokumentu - DTD. Jazyk HTML je jednou z aplikací SGML, každá verze HTML používá značky tak, jak je popsáno v každé příslušné DTD. [XMLPK]
Následuje vývoj HTML, jak jej popisuje [DHTML].
HTML se už ve své první verzi, díky své jednoduchosti, stal velmi populární, s příchodem e-mailu získával internet a s ním i HTML na popularitě. Původně byl HTML určen pro zobrazování struktury dokumentu bez vážnějšího důrazu na vizuální a grafickou interpretaci. Existovaly značky pro nadpisy <H1> <H2> ... <H6>. Značky pro vizuální formátování byly <B> pro tučné a <I> pro kurzívu. [DESIGN]
Netscape dlouhou dobu udával směr vývoje. Nejprve přišel s možností vkládat do pozadí webové stránky obrázek. Skutečná „revoluce“ ale nastala s příchodem tabulek. Tabulky jsou mocný nástroj, na prezentaci číselných, statistických a databázových dat nic lepšího v HTML neexistuje. Ovšem tabulky se začaly používat i jako nástroj pro design webu. Zde nastala ve vývoji sémantiky a logické struktury HTML souborů první velká chyba. Tabulka měla a má sloužit pro prezentaci tabulkových dat. Nikoliv pro utváření vzhledu stránky. [HTML].
Netscape poté přišel se svým "standardem" HTML 3.0. V této verzi se vyskytovala spousta nesmyslných elementů, ušitých na míru právě Netscapu. World Wide Web konzorcium se snaží v další verzi - HTML 3.2 - vyrovnat misky vah, ruší některé HTML 3.0 elementy, verze 3.2 je štíhlejší a je, na rozdíl od HTML 3.0, uznána jako standard. S HTML 4.0 přicházejí rámce. Netscape je prakticky monopolem ve světě internetu, ale na záda mu dýchá Microsoft. Díky své tvrdé práci a tomu, že se Microsoft spojil s W3C ve vývoji a publikování nových standardů, Netscape dostihl.
Nastává velká roztříštěnost ve vývoji standardů. Někde stále ještě dominují tabulky, jinde nastupují rámce a jinde se zase tabulky navrací, kvůli nevýhodám rámců. Rozvíjí se Javascript, DHTML, spousta prvků na stránkách je interaktivních a skriptovaných. Tvorba vzhledu - layoutu - stránky pomocí CSS jazyka nebyla myslitelná kvůli špatné podpoře ze strany prohlížečů. Microsoft ani do současné doby nebyl schopen opravit některé zcela zásadní chyby v implementaci CSS level 1 a implementace CSS level 2 je velmi slabá. Prohlížeče navíc fungují tak, že dovolují tvůrcům stránek dělat v kódu chyby a samy stránku přesto zobrazí „správně“ bez jediného chybového hlášení. Mnoho tvůrců webů končí při tvorbě své stránky ve stavu, kdy tato funguje alespoň v Internet Exploreru tak, jak by měla. Často se také zapomíná na definici DTD na začátku každého HTML dokumentu.
W3 konzorcium specifikací HTML 4.01 jasně ukázalo, co v HTML používat (jako neschválené - deprecated - označilo elementy jako <font> <center> <s> <strike> <u>). Na přelomu století se ale ukazuje, že HTML je pořád příliš rozvolněný formát. Netscape upadá, Internet Explorer začíná být monopolní. Potřeba více striktního formátu, jež by nové prohlížeče mohly mnohem snadněji implementovat a zobrazovat začíná být nutností. V roce 2000 je na světě první specifikace XHTML.
Za necelých čtrnáct let existence formátu SGML se ukázalo, že se prakticky využívá jen malá část jeho možností. Tato nejdůležitější podmnožina SGML proto byla vybrána jako nový samostatný jazyk - XML. Je v něm pevně dáno několik parametrů, jako používané oddělovače nebo maximální délka názvů značek. Z SGML si ale zachovává hlavně možnost definování vlastních DTD. Velké možnosti tohoto otevřeného formátu si uvědomuje například i firma Microsoft, která se v následující verzi svého kancelářského balíku Office chystá jako hlavní souborové formáty použít XML. [OFFICE].
Odtud je už jen krůček k přeformulování HTML do XML. Výsledkem tohoto přeformulování je nový jazyk, XHTML 1.0. [XHTML.1] Podstatné změny jsou tyto.
<p>Toto je <em>zvýraznění</p></em> je špatně, dochází ke křížení elementů<p>první odstavec <p>druhý odstavec je špatně. Taktéž nepárové elementy musí být uzavřené, tedy místo <br> musí být buďto <br></br> anebo lépe zkrácená verze: <br /><td rowspan=4>, ale <td rowspan="4">
1 | <?xml version="1.0" encoding="windows-1250"?>
2 | <!DOCTYPE html PUBLIC "-//W3C//DTD XHTML 1.0 Strict//EN"
"http://www.w3.org/TR/xhtml1/DTD/xhtml1-strict.dtd">
3 | <html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml">
4 | <head>
5 | <meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=windows-1250" />
6 | <title>Automobilový pozorovatel</title>
7 | <meta name="keywords" content="auto,moto,novinky" />
8 | <meta name="description" content="Novinky ze světa automobilů" />
9 | <link rel="stylesheet" type="text/css" href="styl.css" />
...
10 | </head>
11 | <body>
...
12 | </body>
13 | </html>
Na tomto vzorovém příkladu si v krátkosti shrneme strukturu běžného XHTML dokumentu.
!DOCTYPE následuje název kořenového elementu, tedy elementu, ve kterém bude vložen celý obsah dokumentu. V případě (X)HTML je to vždy element html. Další klíčové slovo PUBLIC určuje, že se jedná o veřejně dostupnou DTD, následují v uvozovkách cesty k dané DTD. První je obecná a druhá nepovinná bývá obvykle celá URL k dané DTD.<head>Zda dokument splňuje pravidla daná svou definicí typu dokumentu se vyjadřuje slovním spojením validita dokumentu. Pokud je v DTD například definováno, že element <a> nesmí obsahovat další elementy <a> a v kódu se vyskytne například <a href="..">odkaz <a href="..">v odkazu</a></a>, dokument je not-valid („nevalidní, neplatný“). Nejschůdnější cesta je začít psát validní dokumenty hned ze začátku práce s HTML, přestože i takto se nelze vyhnout některým začátečnickým problémům. Například nelze vkládat nadpisy dovnitř odstavců, blokové (block) elementy dovnitř řádkových (in-line), atp. Každopádně nejtěžší úkol je převést nevalidní HTML 4.0 dokument na XHTML 1.0 Strict validní. Mnohdy je daleko lepší začít s takto zastaralé stránky (nebo celého webu) začít od základů znovu.
Aby byl tvůrcům webových stránek umožněn „méně-bolestný“ přechod z původního HTML na XHTML, bylo vytvořeno několik různých definic typu dokumentů (DTD). XHTML Frameset je DTD určená pro použití rámců. XHTML Transitional je čistě portace HTML formátu do XML a tudíž XHTML. Oproti XHTML Strict jsou v ní povoleny některé zastaralé značky. XHTML Strict je tedy „nejpřísnější“ definicí.
[SEM.1] [SEM.2] (X)HTML se s každou další verzí snaží upřednostňovat hlavně ty elementy, které říkají něco o obsahu, jež se v nich nachází, a umožňují tak jednak lidem ale i strojům porozumět textu alespoň na minimální úrovni. Každý element má svůj sémantický význam, je ohraničen špičatými závorkami < a > a musí být vždy uzavřený. V dobách HTML se ještě rozlišovalo mezi elementy s párovými a nepárovými tagy, tzn. některé měly možný druhý, uzavírací tag, jiné nikoliv. Díky specifikaci XML musí být každý element v XHTML uzavřený. Tedy například <p>... text odstavce ...</p>. Také známá značka pro zalomení řádku <br> musí být uzavřená. V případě, kdy značka je prázdná (nemá vnitřní obsah jako třeba odstavec), je místo <br></br> vhodnější použít zkrácený zápis <br />. Každému elementu přísluší některé atributy. Například u odkazu to je místo, na které odkazuje, tedy atribut href: <a href="...">...</a>. Hodnota každého atributu musí být uzavřena v programátorských uvozovkách, názvy elementů i atributů se v XHTML píší vždy malými písmeny.
K základnímu formátování textu patří předevšim odstavce <p> a nadpisy 1. až 6. úrovně: <h1>,<h2>..<h6>. V textu je také vhodné používat zdůraznění: <em> a zvýraznění: <strong>. Základ hypertextu jsou pochopitelně odkazy: <a>. Pro vkládání obrázků do stránek slouží element <img>. U tohoto elementu je třeba dát pozor na dvě věci. Tento element je bez obsahu, tudíž nemá uzavírací tag, takže se nesmí zapomenout na uzavírací lomítko na konci tagu. Tento element má také povinný atribut alt="..". Obsahem tohoto atributu má být slovní popis obsahu obrázku, neboli alternativní text. Tento text slouží uživatelům, jež nemají možnost zobrazit obrázek a nikoliv, jak je často mylně interpretováno, jako doplňující popisek obrázku.
<h1>Hlavní nadpis dokumentu</h1>
<h2>Podnadpis</h2>
<p>Odstavec obsahující <em>důležitá</em>
a <strong>nejdůležitější</strong> sdělení,
<a href="http://www.example.com/">odkazy jinam</a>
a také obrázky <img src="example.jpg" alt="prazdny obrazek" />.</p>
Pro řádkovou citaci slouží značka <q>, pro citování bloku textu blokový element <blockquote>. Zkratky <abbr> vždy mají atribut title, jehož obsah vysvětluje význam zkratky uzavřené v elementu. Autor dokumentu je v řádkovém elementu <address>, pro označení úseku zdrojového kódu slouží <code>. Pokud v dokumentu provádíme dodatečné úpravy (korektury), smazaný text se uzavírá do značky <del>, nově vložený do <ins>.
Netříděný seznam reprezentuje element <ul>, tříděný <ol>. Oba seznamy mají své jednotlivé položky uzavřeny v elementech <li>. Netříděné seznamy se v sémanticky hodnotném webu používají například také pro tvorbu menu.
Seznam definic je sémanticky velmi hodnotná značka. Seznam je reprezentován elementem <dl>. Obsahuje dvojice pojem + definice pojmu, tj. <dt> a <dd>.
Tabulka je reprezentována značkou <table>, může se skládat ze tří částí: <thead>,<tbody> a <tfoot>. Často je vhodné na začátek tabulky umístit popis ve značce <caption>. Obsah tabulky je tvořen řádky <tr>, každý řádek je tvořen buňkami <td>. Někdy je potřeba použít atributy rowspan nebo colspan určující, zabírá-li buňka více řádků, resp. sloupců najednou.
Formulář je reprezentován značkou <form>. Skupiny prvků formuláře reprezentuje značka <fieldset>, vstupní pole <input> (často používané atributy jsou type, name, value) tlačítka <button> (atributy jsou také type, name a value), textová pole <textarea> a výběrové seznamy <select> - každá položka seznamu je reprezentována značkou <option>. Pro většinu prvků formuláře je vhodné doplnit jejich popis v tagu <label>, jehož hodnota atributu for=".." by měla odpovídat hodnotě atributu id=".." příslušného formulářového prvku.
Formuláře často reprezentují tabulární data, proto jejich vkládání do tabulek nemusí vždy být chybou. Právě naopak, mnohdy je to vhodné a jako vedlejší efekt to pomáhá lépe formátovat vzhled formuláře na mnohých výstupních zařízeních.
Sémanticky neutrální řádkový (in-line element) je značka <span> jako blokový (block) sémanticky neutreální element slouží značka <div> - ten by se měl používat pro oddělování jednotlivých částí stránek. Začátečníci s CSS layoutem často vytvářejí druhý extrém nesémantických webů. Místo záplavy mnoha vnořených tabulek zaplaví stránku spoustou vnořených elementů div. Dokument s nesmyslným používáním těchto sémanticky neutrálních značek pak ztrácí svou sémantickou hodnotu, ač může být XHTML Strict validní.
Pro vkládání scriptů slouží značka <script>, jediný praktický používaný atribut je type, který často udává scriptovací jazyk (text/javascript, ...). Vnitřní obsah tohoto elementu je vhodné uzavřít do komentářů <!-- ... -->, aby jeho obsah nebyl zobrazen v některých prohlížečích.
Ke vkládání nehypertextových odkazů slouží značka <link>. Používá se hlavně pro vkládání odkazů na CSS soubory a k vytvoření alternativní navigace. Všechny tyto odkazy se vkládají do hlavičky <head> stránky.
<link rel="stylesheet" href="styly.css" type="text/css" />
<link rel="Alternate StyleSheet" href="nahradni.css"
type="text/css" title="Nahradni" />
<link rel="author" href="autor.htm" />
<link rel="contents" href="obsah.htm" />
<link rel="help" href="help.htm" />
Optimalizace pro vyhledávače (neboli SEO = Search Engine Optimization), přístupnost (web accesibility) a použitelnost (web usability). To jsou tři pojmy udávající tempo v dnešním vývoji webových standardů.
Velké procentu uživatelů se na mnoho stránek dostává přes vyhledávače, stránka nějakého ze známých portálů nebo vyhledávačů bývá na mnoha počítačích nastavena jako domovská stránka. Množství webových stránek se každým dnem zvyšuje a udržet v nich přehled pomocí katalogových vyhledávačů je stále náročnější. Nejoblíbenějším fulltextovým vyhledavačem na světě se za posledních několik let stal Google (http://www.google.com/). O tomto fulltextovém vyhledávači a jeho algoritmech porozumění obsahu webové stránky a hodnocení tzv. PageRanku je napsána spousta textů. Mnoho zkušeností a poznatků lze najít v „Archivu konference o SEO “ - [SEO].
O tom, jak dobře se zvolená internetová stránka umisťuje ve výsledcích vyhledávání, rozhoduje Google na základě mnoha faktorů. Často se mluví o PageRanku, což by mělo být číslo vyjadřující vhodnou matematickou kombinaci všech těchto faktorů. Reálně se ale ani neví, zdali tento PageRank vlastně existuje, a pokud ano, zda se jim Google bez vyjímek řídí. Co vše rozhoduje o dobrém hodnocení stránky?
V souvislostí se SEO i s přístupností je často zmiňován tzv. 'vicezdeismus'. Jde o jev, kdy tvůrci internetových stránek do textu odkazu zařazují obvyklé fráze jako 'více zde' 'zde' 'klikněte' 'článek', atd. Jednak odkazované dokumenty nebudou googlem na klíčová slova hodnoceny tak dobře, jako by mohla být, kdyby text odkazu měl něco společného s odkazovaným dokumentem, a jednak dochází i ke zmatení uživatele, který neví, kam daný odkaz vlastně vede, pokud ho vidí mimo kontext.
Dalším známým pojemem je google bombing. Jedná se o krátkodobé vytížení nějakého kýženého slova za účelem vyhoupnutí zvolené stránky na přední pozice výsledků v google. Populární jsou pomsty touto cestou. Například po zadání slova „bastards“ se v Googlu na první pozici na přelomu ledna a února 2004 vyskytovala jedna ze stránek společnosti SCO, hlavního nepřítele příznivců operačního systému Linux.
Web je místem zisku informací. Tyto informace by měly sloužit všem lidem. Neměly by být omezeny na lidi, jež mají přístup k počítačí s nejrozšířenější platformou s posledním operačním systémem té největší firmy a poslední verzí nejpoužívanějšího prohlížeče. Jsou zde lidé nejen s jinými prohlížeči, ale i jinými OS, jinými platformami, a dokonce jinými zařízeními. Ale hlavně jinými zdravotními dispozicemi, tedy různými handicapy.
Pro všechny tyto lidi je potřeba tvořit web podle jistých pravidel, pravidel přístupnosti webu. Tvořit stránky tak, aby byly zobrazitelné a použitelné jak ve své plné graficky-multimediálně-interaktivní podobě, tak v textové podobě pro uživatele s malými obrazovkami PDA, organizérů a mobilních telefonů, pro software screenreaderů zrakově postižených lidí a v neposlední řadě pro vyhledávače.
Začátek je jednoduchý. Tvořit sémanticky bohaté weby, oddělovat obsah (XHTML) od vzhledu (CSS), psát stručně, výstižně. Pak jsou zde další pravidla co se týče například formátování vzhledu stránky, používání alternativních popisů u textů, alternativních verzí webů v čistě - textové podobě, atd.
Weby vytvořené dle zásad použitelnosti přitáhnou maximální množství lidí, kteří najdou to, co hledají, zároveň to na takovém webu nacházejí rychle a efektivně, bez jinak nutného velkého přemýšlení a znalostí. Drtivá většina poznatků v této oblasti vychází z experimentů a user-tesingu - testování mnoha webových stránek mnoha různými uživateli a sledováním jejich počínání.
[USAB1]:
Použitelnost (usability) internetových stránek určuje, jak snadno se na nich uživatelé orientují, jak rychle pochopí jejich uspořádání a ovládání a jaký uživatelský zážitek si z nich odnesou.
Dobře použitelné stránky jsou přehledné, srozumitelné, snadno ovladatelné. Je radost s nimi pracovat. Na špatně použitelnách stránkách uživatelé tápou, nedokáží dosáhnout svého cíle a odcházejí z nich zklamáni.
Použitelnost je však také odborná disciplína, která exaktními metodami zkoumá příčiny uživatelských úspěchů i neúspěchů při práci s internetovými stránkami. Použitelnost např. dokáže vysvětlit, proč si mnoho uživatelů vloží vybrané zboží do elektronického nákupního košíku, ale jen málo z nich skutečně dokončí objednávku.
[USAB2]: Pokud se web obtížně používá, lidé z něj odejdou. Pokud úvodní stránka neobsahuje jasné informace, o čem web je a co na něm jde dělat, lidé odejdou. Pokud uživatel na webu zabloudí, odejde. Jestliže se informace na webu uživateli obtížně čtou, či neodpovídají na jeho otázky, odejde... Po ruce je plno dalších webů. Odchod je základní obrana uživatele před potížemi.
Jak jsem již uvedl, vůbec první dilema, jež řešila většina webdesignérů, bylo to, zda používat pro layout stránky rámce, nebo tabulky. Tabulky přišly první. Design webů se měnil takovým způsobem, že čím dál více připomínal běžné aplikace. Příchod rámů byl proto vítán. [RAMY] Jejich hlavní výhody jsou především:
Tím výčet výhod prakticky končí. Stále je věcí diskuze, jestli je pro uživatele příjemnější, že má menu stále při ruce na obrazovce a nemusí pro něj scrollovat. Nejnovější výzkumy v oblasti použitelnosti webu ale ukazují, že uživatelé na webu velmi rádi scrollují. Takže by se dalo začít hned první nevýhodou rámců:
Profesionální tvůrci webů tedy nakonec po zvážení všech pro a proti dali přednost layoutu tabulkovému. S příchodem WYSIWYG programů a prvních server-skriptovacích jazyků nebyl problém dosáhnout úrovňově třeba pěti nebo i více do sebe vnořených tabulek. Nástroje jako FrontPage nebo Dreamweawer k tomu všemu ještě generovaly velmi složitý a nepřehledný kód. Weby se opět začaly vzdalovat několika skupinám uživatelů. Web, jehož layout je tvořen hlavně tabulkami, má sám o sobě tyto nevýhody:
Když se tedy mělo upustit od tohoto zneužívání tabulek, byly zde dvě potřeby. Jednak potřeba tvořit sémanticky smysluplný obsah a také potřeba tomuto obsahu definovat patřičný kýžený vzhled. V HTML nikdy neexistovaly značky, které by oba tyto úkoly splňovaly v dostatečné míře. Odtud je už jen krůček k oddělení obsahu webu do HTML a vzhledu webu do jazyka CSS.
Potřeba „vyčistit“ HTML od formátovacích značek (značek definujících vzhled) je zde hlavně kvůli stále rostoucí důležitosti zpracování obsahu webu stroji. Vyhledávače a screenreadery jsou software, který uživatelům pomáhá porozumět webovému obsahu. Aby to software zvládl, musí sám webovému obsahu porozumět. Pokud se v HTML vyskytuje například značka <b>, víme, že daný úsek má být zobrazen tučně. Už nic nehovoří o tom, jak se má chovat na zařízeních, která tučné písmo nepodporují. Taktéž neříká, jaké toto vytučnění má význam. Zdali se jedná o nadpis, důležitý úsek v textu, podpis autora článku, ... Kdežto značka <strong> dává jasně najevo, že se jedná o podstatný úsek textu. Vyhledávače mu věnují zvýšenou pozornost, v CSS můžeme (ale nemusíme) jeho formátování nastavit jako tučné, v CSS určeném pro jiná zařízení můžeme jeho vzhled nastavit třeba jako text, který se převede na velká písmena (verzálky).
Každý element v HTML může být zobrazen jako řádkový = in-line anebo blokový = block. CSS byl odjakživa mocný nástroj pro úpravu vzhledu in-line elementů. Je taktéž mocným nástrojem pro úpravu block-level elementů. Bohužel hlavně kvůli špatné podpoře CSS prohlížeči se pro stylování bloků v HTML CSS používalo jen pozvolna. Dnes je již situace mnohem lepší a takto formátované weby brzy ty starší (weby formátované některým z výše popsaných způsobů) nejšpíše vytlačí. Jazyk CSS umožňuje přistupovat obecně k formátování každého elementu, skupin elementů, rodin stejných elementů, a tříd elementů. Abychom u některého elementu určili jeho třídu, přidáváme atribut class="..". V CSS pak k formátování takového elementu přistupujeme pomocí selektoru element.třída. Tento popsaný způsob je ale jeden z méně vhodných. Jeho přetěžováním dochází k tomu, že mnoho začátečnických stránek snažících se dodržovat CSS je pak přeplněno sémanticky neutrálními tagy <div>,<span> a definicemi tříd. Mnohem úspornější a přehlednější je definovat přístupy k elementům obecnějšími pravidly jako je přístup přes rodiče prvku, atd. Existuje ještě spousta jiných efektivnějších způsobů, ale kvůli špatné podpoře jazyka CSS v nejrozšířenějším prohlížeči - Internet Exploreru - se tyto způsoby zatím příliš nepoužívají.
Profesionální tvůrci webových stránek dnes u nových webů začínají tak, že nejprve nadefinují zdrojový sémanticky bohatý kód v XHTML a posléze k němu dopisují vzhled pomocí CSS. Tento postup nelze než doporučit i začátečníkům. Někdy je sice zapotřebí k dosažení některých vizuálních výsledků použít v XHTML jinou strukturu značek než bychom čekali, taktéž je třeba mít jistou praxi v tvorbě schopného XHTML kódu, ale jinými cestami, než touto, se to učí jen těžko.
Tvorba layoutu pomocí CSS má tedy všechny výhody uvedené u rámců a tabulek, přidává se k nim následující [CSS2]:
Velmi často bývá Flash spojován s webovými stránkami. Někdy do takové míry, že lidé hovoří o „tvorbě webových stránek ve Flashi“. Flash ale s webovými stránkami nemá mnoho společného. Flashi chybí sémantika, je tam strašně nízká informační hodnota, chybí hypertext, vyhledávače nefungují. Flash nemá budoucnost jako hlavní platforma pro šíření informací na webu. Ano, své místo na internetu má a mít bude, ale ne jako nástroj pro tvorbu webových stránek.
[FLASH] Web a Flash jsou zcela odlišné pojmy. Flash není web. Flash není webová technologie. Flash není druh webu. Nic takového jako webová stránka ve Flashi neexistuje.
Flash je samostatná technologie, která nemá s webem nic společného. Ty takzvané "webové stránky ve Flashi" nejsou nic jiného než speciální binární soubory, které dokáže zobrazit pouze software společnosti Macromedia. Jazyk (X)HTML má pouze nástroje, pomocí nichž může ve stránce vyhradit prázdný rámeček pro jakýsi jemu neznámý kód a umožnit následně nějaké cizí aplikaci (pokud je na koncovém zařízení nainstalována) jej v tomto rámečku zpracovat.
Díky tomu, že jazyk XML je podporován 95% současných prohlížečů, nic nebrání rozšiřování dalších verzí jazyka XHTML. Verze XHTML 2.0 bude oproti všem předchozím verzím HTML velmi revoluční. Vše je ve fázi pracovních návrhů. Uvažuje se například o zrušení nadpisů, zrušení značek <br />,<b>,<i>,<hr /> a dalších je už teď téměř jisté.
Prudšímu rozvoji formátovacího jazyka CSS brání, jak již bylo uvedeno, jeho špatná podpora dnes nejrozšířenějším prohlížečem - Internet Explorer firmy Microsoft. Přesto se již velmi dobře daří vyvracet mýtus, že některé věci v CSS nejdou, nebo jdou jen velmi těžko. Zářným příkladem síly CSS je stránka CSS Zenové zahrady (http://www.csszengarden.com/). Tato stránka má stále stejný HTML kód, ale mění se vždy připojený CSS soubor.
Pozornost se stále více zaměřuje na metadata. RDF je poměrně nový samostatný formát pro popis metadat (dat o datech) na internetových stránkách. RSS je velmi rychle se rozšiřujícím formátem pro zjednodušený výpis obsahů webů. Používá se například u on-line magazínů a jiných často aktualizovaných stránek. Pro čtenáře pak není problém udržovat si pomocí RSS přehled v článcích několika desítek až stovek on-line médií.
Postupně se už nyní daří bořit různé mýty kolem webových standardů. Ukazuje se, že optimalizace pro vyhledavače funguje, web podle zásad použitelnosti přináší více peněz, sémantický obsah má smysl, tvorba layoutu pomocí CSS je mnohem efektivnější než jinou metodou a že XML (a tudíž i XHTML) dokáží mnohá zařízení zobrazovat daleko snadněji než HTML (viz formát WAP, který je podmnožinou jazyka XML). V tomto boření mýtů je potřeba postupovat i nadále. Tím více pak bude stoupat poptávka po moderních webech a moderních prohlížečích a tím informační hodnota internetu.
<h1 id="hlavni"> je jediný atribut id.Podstatou Dynamického HTML nejsou žádné nové HTML značky, ale doplnění stávajících značek o další atributy, které umožňují nad HTML definovat dynamicky se chovající objektový model, což značí, že HTML značky mají vlastnosti, metody a reagují na události.- [DHTML]
<h1 id="hlavni"> hovoříme o elementu <h1>.& (& - ampersand), (pevná mezera), " (" anglické uvozovky), < (< - levá špičatá závorka), > (> - pravá špičatá závorka), © (© - copyright), „ („ - dolní otevírací uvozovky), “ (“ - horní uzavírací uvozovky)